Hanácké folklórní sóbor písní a tanců Trnka Vyškov pracující při Velitelství výcviku – Vojenské akademie (VeV-VA) ve Vyškově.
Logo
Nábor nových členů
Hanácké folklórní sóbor Trnka Vyškov přijme do svých řad nové holky, kluky a muzikanty (housle, klarinet, basa) se zájmen o lidový tanec, hudbu a zpěv.
Zkoušky souboru jsou v úterý od 18.30 h (mimo školní prázdniny) v Klubu Kasáren Dědice
50. výročí založení souboru Trnka
Termín: 25. října 2025 od 19 h
Místo: Společenský klub kasáren Dědice (VÚ 8660 Vyškov)
Nezapomeň dobrou náladu, taneční obuv.
Jak jsem přišla k folklóru
„Folklór je pro mne studnicí pravdy, lásky a radosti. Je nedílnou spojnicí mezi mým dětstvím a současností. Lidové umění považuji za majetek národa a ráda se podělím o vše, čemu jsem se během let naučila.“
Od malička jsem byla dítko tancechtivé. V předškolním věku jsem chodila do cvičení TJ Orel v Letonicích, kde jsem se naučila první taneční hry a tanečky. Dodnes vzpomínám, jak jsme vystupovaly na besídkách. Od 2. ročníku jsem chodila do trojtřídní obecné školy v Milošovicích a tam, dvakrát týdně odpoledne s děvčaty podle věku, nacvičovala nejrůznější taneční hry. Ve 2. ročníku tanečky, ve 3. ročníku k nim přibyly Královničky, ve 4. ročníku Moravská beseda a v 5. ročníku pak přišla Česká beseda.
Měšťanskou školu jsem navštěvovala v Šaraticích. V hodinách tělesné výchovy jsme nacvičovaly tanečky, které jsme pak předváděly na školních besídkách. Na prázdniny jsem chodila k tetičce do Rašovic, která měla tři dcery, od nichž jsem se učila tancovat. Bylo to za války a taneční zábavy i plesy byly zakázány. V neděli se u nich na mlatě scházela omladina a tam jsem se naučila „společenské“ tance. Chlapci přinesli gramofon a o zábavu bylo postaráno.
Po válce bylo pro všechno, co bylo ve válečných letech zakázáno, velké nadšení, ale tancovačky všude převládaly. Tenkrát jsme bydleli v Křižanovicích u Bučovic. Měla jsem 15 let a protože nikdo neznal tance, tak jsem je nacvičovala se staršími děvčaty a chlapci já. Chodili jsme tancovat do okolních vesnic a když měli muzikanti přestávku, chodili jsme po sále ve dvojicích nebo v kole a zpívali jsme. Často jsme si zatancovali i tance z Moravské besedy a zpěv nebral konce. Vždy bylo veselo.
Na oblečení jsme měli modré skládané sukně a bílé halenky s červenou širokou stužkou u krku. O hodech měla děvčata kyjovské kroje, které si půjčovaly z půjčovny ve Vyškově. Chlapci měli černé kalhoty, bílé košile a černé vesty. Já jsem měla kyjovský kroj po sestřenkách z Rašovic.
V Třebíči jsem absolvovala 4. ročník Odborné školy pro ženská povolání. Z tělesné výchovy nás měla profesorka Zdena Jelínková, která každou hodinu končila tancem. Věřte, nikomu jsem nikdy nezáviděla, jen bratrům, kteří chodili do gymnasia a měli taneční. Vždy jsem čekala až přijedou a něco nového mě naučí.
Když jsem začala učit na zvláštní škole, učební osnovy tehdy ukládaly rytmická cvičení, která jsou prostředkem k motorickému rozvoji. Chtěla jsem dát dětem radost a všechno své umění. Chtěla jsem v nich vzbudit naději k lepšímu životu a vrátit jim víru v lidi i v jejich vlastní schopnosti a tak jsem s děvčaty tancovala. Nacvičené jsme předváděly na besídkách pro rodiče, kteří si o Vánocích a na konci školního roku pro děti přijeli. Během mého působení na zvláštní škole v Budišově nad Budišovkou jsem jako doplněk tělesné výchovy založila taneční kroužek. Naši práci viděly děti ze základní školy a přidaly se k nám. Mojí snahou bylo vypěstovat v dětech nejen lásku ke kulturnímu dědictví, ale i pěkný vztah k sobě navzájem, k místu kde žijeme, k celé naší vlasti. Obnovováním lidových her, písní a tanců jsme se snažili, aby město i celá oblast dostala opět českou tvář.
Nacvičené hry a tance jsme rozšiřovali mezi dětmi v Pionýrské organizaci a ve cvičení TJ Spartak. Při předvádění na veřejnosti děti oblékaly spálovský kroj. Spálov je jedna z mála obcí bývalého okresu Vítkov, které nebyly poněmčeny a kde bylo možno zjistit, jak kroj vypadal. Volila jsem kroj všední, který byl vhodný k dětským hrám a byl finančně dostupný. Naše vystoupení provázely housle, klarinet a basa.
První rok jsme s děvčaty předváděly Královničky, další rok jsme i s chlapci nacvičili hry zapadající do rámce jednotlivých ročních období. S pásmem „Zima“ jsme v roce 1954 postoupili do Strážnice. Lopenica byla jedním z mála dětských souborů účinkujících na Rožnovských slavnostech, na Horečkách, na oslavách 10. výročí Pionýrské organizace v Praze, Bratislavě, Ostravě, v Hradci u Opavy, v Dolním Benešově a v Novém Jičíně. Televizní vystoupení souboru bylo uskutečněno třikrát v Ostravě a jednou v Praze.
Můj zájem o lidový tanec rostl a tak jsem v letech 1960-1962 absolvovala Večerní lidovou konzervatoř v Ostravě – obor lidový tanec. Zúčastňovala jsem se všech lidových slavností a festivalů, školení o lidovém tanci a pořizovala veškerou dostupnou literaturu. Během mého sedmiletého působení v Budišově nad Budišovkou se v souboru Lopenica vystřídalo 77 členů (18 chlapců a 57 dívek). Do souborové práce byly vtaženy celé rodiny, které spojovalo nadšení a obětavost. Když jsem pak v roce 1964 z rodinných důvodů (nemoc maminky) odcházela na okres Vyškov, předala jsem soubor tehdejší člence souboru Nadi Oborníkové. Byly to roky radosti i starostí, ale byla jsem za to ráda. Na Budišov a na soubor v Budišově nad Budišovkou vzpomínám jako na nejkrásnější léta svého života. V roce 2010 se zde konal „Den s Lopenicí“, na kterém se sešli bývalí členové a bylo na co vzpomínat.
Když jsem v roce 1964 přišla do Vyškova, zapojila jsem se do mimoškolní činnosti v oddíle Světlušek Junáka Vyškov. Na soutěžích jsme ve volných disciplínách uplatňovaly tanečky, které děvčata zaujaly a sklízely s nimi úspěch.
O hanáckém folklóru jsem věděla, že je vznešený i rozverný a má několik trumfů. Jedním z nich jsou kroje, což je uznáváno jak doma, tak i za hranicemi naší vlasti. Druhým trumfem je dynamické rozpětí hanáckého folklóru, pohybový kontrast od jemné obřadnosti až po prudký temperament, což je velká výhoda při jevištním zpracování. Cestou z poslední junácké schůzky v roce 1970, když jsem viděla, že se děvčata nechtějí rozejít, jsem začala pomýšlet na taneční soubor. Děvčata přišla a přivedla své kamarádky. Byly takové „klebetnice“ a tak (i podle krojové tašky Klebetník) vznikl název souboru – Klebetníček. Začala spolupráce s paní učitelkou Marií Pachtovou. Nakupovaly jsme látky, šily a vyšívaly. Pro vystoupení na veřejnosti jsme pořídily dětský hanácký kroj z přelomu 19. a 20. století.
V roce 1975 jsem byla přeložena do Slavkova. Zde jsem vedla také logopedickou poradnu v mateřské škole a lidové říkanky a taneční hry jsem používala pro děti jako motivaci. Potřebovala jsem najít někoho, komu soubor předat a přesvědčila jsem Marii Pachtovou. Byla to dobrá volba. Téhož roku na poslední nácvik s Klebetníčkem přišla Mgr. Jarmila Klementová ze Střední zdravotnické školy v Dědicích a požádala mne o metodickou pomoc při její mimoškolní činnosti se žákyněmi.
Vzhledem k tomu, že jsme neměly chlapce, kontaktovaly jsme Vysokou vojenskou školu ve Vyškově a ta projevila zájem. Tak vznikl v roce 1975, při Vysokoškolském klubu Vysoké vojenské školy pozemního vojska, soubor Trnka. Hráli, zpívali a tancovali v něm děvčata ze Střední zdravotnické školy, studenti VVŠ PV, studenti vojenské střední školy, vojáci základní služby, manželé Kalouskovi a Klementovi a také chlapci a děvčata z Vyškova a okolí. Název si soubor vybral podle tance, který vznikl na podzim při vaření povidel, u nás trnek. Byl to jeden z prvních tanců souboru a od počátku jej všechny taneční generace považovaly za svůj. Choreografické ztvárnění tance dokázalo tanečníky nadchnout nápaditostí a vtipem. Vždy jej všichni tančili s radostí, plným nasazením a tanečním projevem přesvědčili diváky, že ne všechny hanácké tance jsou pomalé.
Pro soubor jsem pořídila sváteční kroje, které jsem sháněla ve Vyškově, Přerově a Brně. Později jsme pořídili i kroje všední. Já jsem si pořídila babský kroj, který jsem oblékala na zalikování a na krojové bály. Brzy přibyl i dívčí kroj, protože když některá z děvčat nemohla přijít na vystoupení, tak jsem musela zastoupit. V souboru byla většina chlapců ze Slovenska, kterým Haná k srdci nepřirostla. A tak jsem jim navrhla najít metodickou pomoc. Byl to Jan Těššiny, vedoucí souboru Dunajec v Olomouci. V roce 1976 tak vznikl soubor Tatran, jehož organizačním vedoucím byl Milan Murgaš, tehdejší posluchač VVŠ PV. Rozcvičky jsme dělali společně, nácviky každý soubor zvlášť. Některé páry chodily jak do Trnky, tak do Tatranu.
O prázdninách jsem pracovala jako vedoucí na pionýrském táboře v Račicích na Pastvinách, kde se naskytla příležitost k nácviku lidových her a tanců a také k využití krojů, když na tábor přijely návštěvy. Přijeli i polští Harceři, které jsme vítali podle starodávného zvyku chlebem a solí.
V roce 2010 při 35. výročí založení Trnky jsem vedení souboru předala dlouholeté člence souboru Ing. Radce Daňkové a slíbila jí metodickou pomoc. Celých 35 let jsem dojížděla do Vyškova z Křenovic a od roku 1991 z Krnova. Každé úterý na nácvik, jedenkrát za měsíc na sobotní a nedělní soustředění a na všechna vystoupení i školení. Inspirací mi bylo 66 Strážnic, Slavnosti kroje ve Velké Bystřici, Prostějovské hanácké slavnosti, Rožnovské valašky, Folklor bez hranic v Ostravě a mnohé další. Do svých 80. let jsem tancovala. Od roku 2017 mám možnost sledovat folklorní dění na Proglasu – Folklorní okénko, na ČT 2 Folkloriku a Naše tradice na TV Noe Festivalové kukátko. I za to jsem vděčná. Folklor je pro mne láska na celý život.
Upravená citace Zdenička o sobě z roku 2020
Historie
Národopisný soubor písní a tanců Trnka Vyškov vznikl v roce 1975. Obnovuje a dále rozvíjí poklady tradičního lidového umění Hané a zvláště pak Vyškovska.
Trnka začínala jako taneční kroužek Střední zdravotnické školy a posluchačů Vysoké vojenské školy pozemního vojska (VVŠ PV) ve Vyškově. Dnes tančí, zpívají a hrají v souboru, kromě zaměstnaců Velitelství výcviku-Vojenské akademie Vyškov, děvčata a chlapci z Vyškova a okolí. Počet členů se pohybuje mezi 30-40.
Členové souboru poznávají a na svých vystoupeních předvádějí výroční zvyky, rodinné obyčeje a krásné hanácké písně a tance.
Název Trnka si soubor vybral podle tance, který vyjadřuje náladu při vaření povidel, kterým se na Vyškovsku říká trnky.
Trnka patří mezi soubory městského typu. Vystřídalo se v něm několik tanečních generací.
Kroje jsou majetkem Hanáckého folklórního souboru Trnka Vyškov, z.s. a někteří členové souboru mají kroje vlastní. Jejich pravidelnou údržbu provádějí děvčata z Trnky.
Trnka je členem Folklorního sdružení České republiky a členem regionálního Hanáckého folklorního sdružení v Prostějově.
Každý rok přináší souboru nečekané radosti, ale i starosti a jak už to mezi mladými lidmi bývá, rostou i nová přátelství, která přerůstají v lásku zpečetěnou manželským slibem.
Během své práce se členové souboru přesvědčují o tom, že Haná má jedinečnou a bohatou kulturu, výrazně odlišnou od jiných moravských i českých národopisných oblastí. Na svých vystoupeních rozdává tuto zapomínanou krásu svému vnímavému publiku a tak obohacuje kulturní život nejen na Vyškovsku a na Hané, ale všude tam, kam soubor Trnka zavítá.
Trnka je pravidelným hostem na všech kulturních akcích v okrese Vyškov a zúčastňuje se přehlídek jak v ČR, tak i v zahraničí.
Odborní poradci
Odborní poradci souboru Trnka Vyškov:
- prof. Zdena Jelínková z Brna
- prof. Zdena Kyselá z Ostravy
- Mgr. Marie Pachtová z Vyškova
Podpora
Hanácké folklórní sóbor Trnka Vyškov finančně podporuje město Vyškov.
